Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

směrnice byla ovšem poněkud ne- jasná, nezahrnovala například auto s pohonem na plyn. Probíhají jed- nání mezi Komisí a členskými stá- ty, proces zdaleka není ukončený a podle očekávání je dost složitý. Ve druhé polovině srpna proběhla médii řada zpráv ohledně centrálních nákupů státu, které zůstaly za očekáváním. Souhlasíte s tímto názorem? Centrálnímu nakupování se vytýká z velké části nízký objem, což je asi oprávněné. Centrální nákupy jsou ale naprosto správ- nou cestou, kterou dál jít, přede- vším u standardizovaných komo- dit. U těch specializovaných příliš fungovat nebudou. Centrální ná- kup kromě jiného představuje pro zadavatele samo- zřejmě ztrátu pra- vomocí, ale záro- veň pro ně může znamenat i menší náročnost a od- povědnost, které nese centrální za- davatel. e však nutné k problema- tice přistupovat střízlivě. ůže se například stát, že někteří zadava- telé mají uzavřené pro ně výhod- né smlouvy a najednou jim začne někdo vnucovat třeba ne tolik vý- hodnou smlouvu. o jim může činit problémy z hlediska hospodárnos- ti. Centrální zadávání nemůžeme brát jako jediný všelék, který vyřeší všechny problémy. totéž pla- tí o elektronizaci nebo zadávání na kvalitu. sou to správné instru- menty, ale slepý dogmatismus, že jde o jedinou správnou cestu, spí- še škodí. a problémy veřejných zakázek zkrátka neexistuje žádný univerzální lék. elze očekávat vý- sledky ze dne na den, je to dlouho- dobý, plynulý proces a soustavná práce na straně ministerstva, zada- vatelů i dodavatelů. e veřejných zakázkách se pohybuji už poměr- ně dlouho, a když porovnám jejich stav roce 2008 s rokem 2018, je to neuvěřitelný skok kupředu. Ohledně veřejných zakázek jste tedy optimistou? álepkování z principu nesná- ším, ale ano, jsem optimistou. ývoj veřejných zakázek nejde špatným směrem. minulosti se určitě stala řada chyb, které nejsou dobrou vi- zitkou pro zadavatele nebo i doda- vatele. nes už ale nevedeme deba- ty o fatálních podvodech, jako byla typická „losovačka“ v Karlových a- rech; bavíme se o tom, jak veřejné zakázky udělat tak, abychom získali lepší kvalitu, abychom lépe nasta- vili školicí systém, o kterém jsme mohli před lety jen snít. ebata se nezjednodušuje, ale snažíme se ji vést odborně, a nikoliv na základě nějakých zjednodušených plusů a minusů nebo jen černobílého vi- dění. Žádné opatření nemá pouze znaménko plus, a proto je potřeba je uskutečňovat s rozumem a v od- povídajících souvislostech. Kdysi se zavedlo povinné rušení zadávacího řízení při jedné zbylé nabídce, vy- padalo to jako správné prosoutěžní opatření, ale zjistilo se, že některé zakázky prostě nejde vůbec zadat. Problém jediné nabídky v zakáz- ce je velký, ale jeho řešení nebude v administrativním opatření. Cestu vidím právě v metodice, ve sdílení dobrých zkušeností, aby zadavatel nastavil veřejnou zakázku standard- ním soutěžním způsobem. V minulém rozhovoru jste zmiňoval, že si od veřejných zakázek chodíte odpočinout do divadelního prostředí coby dramaturg a režisér amatérského souboru. Stále to platí? Kromě zakázkové kapely, kte- rá působí v nepravidelných vlnách, divadlo kupodivu funguje, byť to ve společnosti patnácti indivi dualit není jednoduché. inulý rok jsme uvedli nesmírně obtížnou hru madeus od Petera Shaffera, kterou spíš proslavil film iloše Formana. sobně si myslím, že hra je výraz- ně lepší, Shaffer ji napsal opravdu úžasně. Publikum jsme dost šoko- vali, drama jsme zpracovali napros- to minimalisticky – scénu obstaraly jen dvě židle po celé dvě hodiny. Couvnout jsem musel ohledně kos- týmů: Soubor si je vynutil, takže jsme je sháněli po různých obcho- dech s kostýmy. yní zkoušíme dra- matizaci jedné slav- né české novely – to raději nechci pro- zrazovat konkrétně. Byla také zfilmová- na, jenže ten film je předloze velmi vzdálený. Kniha je na rozdíl od něj po- měrně drsná i po- etická zároveň a charakter postav je dost odlišný, rozhodně ne tak idylický jako ve filmu. Snažíme se toho původního ducha a atmosféru zachovat, takže asi některé diváky lehce šokujeme. Podobné to bylo s madeem, kdy se stalo, že nám jednou pár lidí tleskalo vestoje, ale zároveň asi jeden nebo dva diváci během představení odešli. ejvětší odměnou však nakonec bylo, když nám několik diváků svěřilo, že měli po závěrečné scéně, ve které ozart umírá, o čem přemýšlet. o jsem cítil jako silné ocenění naší snahy. Vidíte nějakou paralelu mezi veřejnými zakázkami a divadlem? aplaťpánbůh ne, jsou to dva úplně odlišné světy, které se mi daří oddělit. Snad jediné společné je, že práci na obojím si občas no- sím domů a ani jedno nelze dělat bez vášně.  14 e l zivní o t Neplánujeme žádnou zásadní novelizaci ZZVZ. Když zákon funguje, proč do něho „sahat“?