Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

získal veřejnou zakázku postupem dle zákona o veřejných zakázkách (tedy poté, co je vybrán a je s ním uzavře- na smlouva); pokud to zákon nebo podmínky veřejné zakázky výslovně nevylučují, nic mu nebrání v tom, aby svůj závazek splnil prostřednic- tvím třetích osob, byť pochopitelně zadavateli za splnění smluvních zá- vazků odpovídá i nadále. Jak však již bylo výše konstatováno, v nyní posuzované věci byl stěžovatel jak v postavení vybraného zhotovitele stavební zakázky (vztah obce jako zadavatele a stěžovatele jako vybra- ného zhotovitele), tak i v postavení zadavatele (ve vztahu ke společnos- ti s. r. o.). (…) pro využití zákonné výluky plynoucí z ustanovení § 1 odst. 2 písm. d) zákona o veřejných zakázkách by celý předmět veřej- né zakázky musel stěžovatel splnit sám, tedy bez možnosti dalšího zadávání či soukromoprávního kontrahování se třetími osobami. Pokud jde o vztah mezi stěžovatelem (coby zadavatelem) a společností s. r. o. (coby vybraným uchazečem), zde již vůbec není podstatné, zda vybraný uchazeč splnil předmět veřejné zakázky sám; krajský soud správně upozornil na skutečnost, že výluka ze zadávání dle zákona o veřejných zakázkách je v § 1 odst. 2 písm. d) vázána na zde taxativně uvedené zadavatele (ministerstvo, jiný správní úřad nebo územní samo- správný celek), přičemž stěžovatel do žádné z těchto kategorií zadava- telů nepatří. Obec, která je územním samosprávným celkem, v tomto vztahu jako zadavatel nevystupuje.“ Závěrem Ponechme na tomto místě stra- nou teoretickou a v zásadě praxi nic nepřinášející diskusi o tom, zda v případě aplikace § 155 jde o „výjimku“, či nikoliv. ze se ve stručnosti omezit na to, že roz- hodné ustanovení sice nadále není zařazeno mezi výjimky ze zá- kona, jako tomu bylo v předcho- zí právní úpravě (tzn. při splně- ní podmínek uvedených v § 155 odst. 2 vůbec nejde o sektoro- vou veřejnou zakázku, což je rozdíl oproti výjimce dle jako např. v § 29, kdy se o veřejnou zakázku jedná, ale – při splnění podmínky výjimky – ji zadavatel není povi- nen zadat), avšak v podstatě jde o výjimku z aplikace pravidel veřej- ného zadávání vycházející z čl. 23 směrnice. Pro praxi je mnohem vý- znamnější zodpovězení otázky, zda lze pro tento typ spolupráce využít pouze institut upravený v § 155 , či zda zadavatel může po spl- nění pravidel použít také in-house zadávání podle § 11 . Přímočaře vyjádřeno platí, že in-house podle § 11 se uplat- ní výlučně na veřejné zadavatele. Přitom je lhostejné, zda jde o ve- řejného zadavatele vykonávajícího relevantní činnosti, či nikoliv (srov. čl. 28 směrnice „ akázky mezi ve- řejnými zadavateli“). akázky zadá- vané přidruženým osobám podle § 155 je ustanovení vycházející z čl. 29 směrnice s názvem „ akázky zadávané přidruženému podniku“, které reguluje jak postup veřejného zadavatele při výkonu relevantní čin- nosti (§ 151 odst. 1 ), tak jiných osob při výkonu relevantní činnosti (§ 151 odst. 2 ). Směrnice v čl. 29 odst. 3 stano- vuje, že se v ní upravená pravidla nevztahují na zakázky zadané za- davatelem přidruženému podniku nebo zadané společným podnikem vytvořeným výlučně několika zada- vateli za účelem vykonávání rele- vantních činností vymezených pod- niku, který je přidružen k jednomu z těchto zadavatelů, a to jsou-li spl- něny podmínky, jež známe z § 155 odst. 2 písm. a)–c) , a současně toto platí „bez ohledu na čl. 28“ (pro přehlednost připomeňme, že čl. 28 směrnice upravuje zakázky mezi veřejnými zadavateli). toho lze vy- vodit, že tím není dotčena aplikace čl. 28 směrnice v případě veřejných zadavatelů.  Přečtěte si též rozšířenou verzi článku na www.forum-media.cz/mpt. 20 z le i lativ Sh n • Oba instituty regulují obdobnou situaci. Při výkladu jejich použití tedy nemá být odhlíženo od v zásadě totožných principů, na nichž oba kon- cepty stojí. • Má-li zadavatel možnost a chuť (vůli) vykonávat určitou část svých úkolů sám, není důvod, aby musel podstupovat zadávací řízení ve fak- ticky stejné situaci, kdy sice dané úkoly bude vykonávat dodavatel for- málně od zadavatele odlišný, nicméně reálně v obdobném postavení jako jeho organizační jednotka. • V této situaci má pak sektorový zadavatel usnadněnou pozici v tom smyslu, že zatímco pro využití in-house výjimky je potřeba, aby veřejný zadavatel ovládal dotčenou právnickou osobu obdobně, jako ovládá vlastní organizační složky, v případě přidružené osoby postačí, pokud tato podléhá přímému či nepřímému dominantnímu vlivu zadavatele. • I v případě zadání sektorové VZ přidružené osobě je potřeba rozlišo- vat vztah zadavatele a přidružené osoby a vztah této přidružené oso- by a třetí osoby, která bude skutečným realizátorempůvodního plnění, a zkoumat jejich faktický obsah. • In-house podle § 11 ZZVZ se uplatní výlučně na veřejné zadavatele. Za- kázky zadávané přidruženým osobám podle § 155 ZZVZ je ustanovení vycházející z čl. 29 směrnice, které reguluje jak postup veřejného za- davatele při výkonu relevantní činnosti (§ 151 odst. 1 ZZVZ), tak jiných osob při výkonu relevantní činnosti (§ 151 odst. 2 ZZVZ).