Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

nebo obchodní povahu, tudíž ne- lze vykládat tak, že aby ji subjekt naplnil, musel by se věnovat vý- hradně či většinově uspokojování potřeb nemajících průmyslovou či obchodní povahu. Skutečnost, že činnost za účelem uspokojová- ní veřejných potřeb představuje jen poměrně malou část činností subjektem v současnosti vykoná- vaných, je pro naplnění definice veřejného zadavatele irelevantní, pokud subjekt stále uspokojuje potřeby veřejného zájmu. le judikatury tak nemá být poměr potřeb majících a nemají- cích obchodní a průmyslovou po- vahu rozhodující. ůvodem pro přijetí tohoto výkladu byl zájem na zajištění právní jistoty a před- vídatelnosti: nterpretovat výše uvedenou podmínku tak, že se její aplikace bude odvíjet od poměru činností vykonávaných za účelem uspokojování potřeb veřejného zá- jmu, které mají, či nemají obchod- ní nebo průmyslovou povahu, by bylo podle S U v rozporu s prin- cipem právní jistoty. Faktor průmyslové a obchodní činnosti v ZZVZ vs. ZRS estliže důvodová zpráva odka- zuje na rozhodovací praxi k , je nezbytné v této souvislosti při- pomenout, že faktor průmyslové a obchodní činnosti je v zo- hledňován přesně naopak než- li v S. Při posuzování definice veřejného zadavatele dle se tak hledá (veřejná) potřeba, která nemá průmyslovou nebo obchod- ní povahu. aopak S požadu- je v rámci výjimky dle § 3 odst. 2 písm. r) nalezení potřeby, která tuto povahu má. Stejně jako při posuzování definice veřejného zadavatele je i při výkladu výjimky dle § 3 odst. 2 písm. r) S otázkou potřebný roz- sah naplňování účelu, za kterým je subjekt založen, za situace, kdy je založen za více účely, respektive kdy fakticky uspokojuje jak potře- by mající průmyslovou a obchodní povahu, tak potřeby tuto povahu nemající. Podle našeho názoru je nezbytné postupovat při výkladu S zrcadlovým způsobem k výkla- du dle . Stejně jako při posuzování naplnění definice veřejného zada- vatele dle by neměl být roz- hodující poměr uspokojovaných potřeb majících a nemajících prů- myslovou nebo obchodní povahu, protože takový přístup by ohro- žoval právní jistotu a předvídatel- nost. o je přitom plně v souladu s výše uvedenou judikaturou týka- jící se definice veřejného zadava- tele, na kterou je v obecné rovině odkazováno i v důvodové zprávě [srov. důvodovou zprávu v části týkající se § 3 odst. 2 písm. r) S: „okruh právnických osob, které mo- hou výjimku využít, tak lze odvozo- vat z rozhodovací praxe u výkladu pojmu veřejný zadavatel v zákoně o zadávání veřejných zakázek“ ]. elikož ust. § 3 odst. 2 písm. r) S obsahuje na rozdíl od ust. § 4 odst. 1 písm. e) pozitivní, a nikoliv negativní zohlednění fak- toru průmyslových nebo obchod- ních potřeb, domníváme se, že by pro splnění podmínek podle § 3 odst. 2 písm. r) S mělo postačo- vat, pokud je povinný subjekt zalo- žen také za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou či obchodní povahu (nebo za účelem výzkumu, vývoje a zkušebnictví). Pro naplnění znaku průmyslové či obchodní povahy podle § 3 odst. 2 písm. r) S by tak mělo postačo- vat, naplňuje-li subjekt potřeby mající průmyslovou nebo obchod- ní povahu alespoň zčásti, aniž by tento účel musel převažovat. Při splnění podmínky, že je po- vinný subjekt alespoň zčásti založen za účelem uspokojování potřeb ma- jících průmyslovou obchodní pova- hu, je podmínka účelu jeho založení naplněna. Při aplikaci řešené výjim- 24 z le i lativ Z praktického hledis- ka a z důvodu opatrnosti by však mohlo být do doby, než se ustálí rozhodovací praxe ve vztahu k ZRS, vhodnější považovat tuto pod- mínku za splněnou pouze tehdy, bude-li účel uspokojování potřeb majících průmyslovou či obchodní povahu nebo účel výzkumu, vývoje a zkušebnictví u daného povinného subjektu převažovat.