Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

S povinné subjekty, které jsou pověřeny rovněž uspokojováním potřeb nemajících průmyslovou či obchodní povahu, buď by při stanovení podmínek aplikace vý- jimky dle § 3 odst. 2 písm. r) S převzal definici veřejného zadava- tele podle , nebo by přímo v textu ust. § 3 odst. 2 písm. r) S uvedl, že se musí jednat o povinný subjekt, jenž byl založen výlučně za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou či obchodní povahu nebo za účelem výzkumu, vývoje či zkušebnictví. avíc i při aplikaci výjim- ky dle § 3 odst. 2 písm. r) S po- dle výše uvedeného výkladu, kdy postačuje pouze částečný účel uspokojování potřeb majících prů- myslovou či obchodní povahu, bude stále zajištěna kontrola ve- řejnosti nad činností daného po- vinného subjektu prostřednictvím povinnosti uveřejňovat smlouvy podle , případně postupem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informa- cím, bude-li se jednat o veřejného zadavatele, respektive subjekt po- vinný k poskytnutí informací podle tohoto zákona. neposlední řadě lze výše uvedené podpořit skutečností, že výklad výjimky v § 3 odst. 2 písm. r) S je základním předpokladem k definování nejen navazující práv- ní povinnosti (uveřejňovat smlou- vy v registru smluv), ale i navazující právní sankce v §§ 6 a 7 S, při- čemž povinnosti a zvláště sankce je možné ukládat pouze na zákla- dě výslovného ustanovení zákona, neboť jinak by se příčily ústavně- právním mantinelům ve smyslu čl. 2 odst. 4 Ústavy České republi- ky, respektive čl. 2 odst. 3 istiny základních práv a svobod. Proto by nemělo být při výkladu výjimky přistoupeno nad rámec textu S k takovému jejímu výkladovému zúžení, jež by představovalo hroz- bu uložení zásadních sankcí nikoliv na základě výslovného ustanovení zákona. Pojem výzkumu, vývoje a zkušebnictví Pokud jde o účel založení povin- ného subjektu spočívající ve vý- zkumu, vývoji nebo zkušebnictví, tato část ust. § 3 odst. 2 písm. r) S nebyla nijak inspirována de- finicí veřejného zadavatele podle . ýklad této části ustanovení by podle našeho názoru neměl být problematický. de-li o otázku časového oka- mžiku, ke kterému se účel založení posuzuje, a o otázku případných dopadů skutečnosti, že povinný subjekt uspokojuje také potřeby nemající průmyslovou a obchodní povahu, odkazujeme na naše závě- ry uvedené výše. Běžný obchodní styk Pojem běžného obchodního styku se v českém právním řádu dlouho- době používá, platné právní před- pisy jej však přímo a jednoznačně nedefinují. Historicky byl tento neurči- tý právní pojem použit zejména v § 196a odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. rám- ci platných a účinných právních předpisů je pak použit hlavně v §§ 13, 57, 255 odst. 2 a § 310 zá- kona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; K), ve znění pozdějších předpisů. d- borná literatura a judikatura přede- vším k těmto citovaným ustanove- ním nabízí výklad pojmu běžného obchodního styku, který by v rámci systematického výkladu a zajiště- ní jednotného výkladu právního řádu měl být využit i při výkladu § 3 odst. 2 písm. r) S. ako neurčitý právní pojem pak musí být běžný obchodní styk vykládán vždy s přihlédnutím k okolnostem daného konkrétní- ho případu. odborné literatury vyplývá, že zjištění, zda je určitá smlouva uzavírána v rámci běž- ného obchodního styku, vyža- duje společné posouzení: druhu předmětné transakce (smlouvy); finančního rozměru (intenzity) předmětné smlouvy; a jedinečnos- ti předmětné transakce (smlouvy). / asák, an. § 13 (Forma smlouvy mezi společností a jediným společ- 26 z le i lativ