Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

ho zákoníku z roku 1937. a téma zneužití práva v rozporu s dobrými mravy a šikany existuje z tohoto období i hojná soudní rozhodova- cí praxe (k tomu srov. např. sbírky soudních rozhodnutí profesora práva a prezidenta ejvyššího sou- du ČS Františka ážného, ročník 9–12 z let 1928–1931, ale i jinde). dnešního pohledu je dále nutné vyjít z obecných principů soukromého práva, konkrétně z § 2 odst. 3 , podle nějž „výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a ne- smí vést ke krutosti nebo bezohled- nosti urážející obyčejné lidské cítě- ní“ . bdobně pak § 8 uvádí, že „zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“. Konkrétním projevem cito- vaných zásad v oblasti deliktní, tj. soukromoprávní náhrady škody, je pak § 2909 . en stanoví, že „škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dob- rých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůd- ce povinen škodu nahradit, jen sle- doval-li jako hlavní účel poškození jiného“. Zneužití práva formou šikany v rozporu s dobrými mravy tomto smyslu je nezbytné pri- márně identifikovat, zda podání námitek na veřejnou zakázku může mít charakter šikany (a tím pádem i porušení dobrých mravů). dbor- ná komentářová literatura [např. Hulmák, . a kol.: bčanský zá- koník . ávazkové právo. vlášt- ní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. str. 1533–1536] definuje šikanu jako zdánlivé právní jednání smě- řující k poškození třetí osoby, přičemž coby konkrétní případy vyjmenovává například podání trestního oznámení pouze k ukoje- ní nevraživosti, dosažení rozsudku pro zmeškání lstivým předstíráním, exekuce nebo návrh na prohlášení konkurzu, případně podání žaloby s úmyslem a za účelem poškození žalovaného. Právě poslední zmíněné snese určité srovnání s uplatněním úče- lových námitek, případně i návrhu na přezkum k Ú HS (srov. např. obdobné pravidlo obsažené v § 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo Petr, ., nstitut zneužití práva v českém právu. Ko- morní listy 1/2009, str. 14). estliže by snad takové příměry podle ně- kterých názorů neměly obstát, lze dále argumentovat, že výčet vy- jmenovaného šikanózního jednání není – a z podstaty věci ani nemůže být – taxativní a je možné jej vní- mat různým způsobem, včetně ob- strukčního uplatnění práva podat námitky. Problematické může být i po- dávání námitek po uplynutí k tomu určených zákonných lhůt, neboť uvedeným postupem může stěžo- vatel sledovat (formální) spuštění blokace uzavření smlouvy podle 51 Kontrola ve veřejném zadávání Chce-li mít zadavatel při soudním uplatňování nároku úspěch ve věci samé, musí být obec- ně schopen prokázat předpoklady odpovědnosti škůdce, tj. zejména: zneužití práva formou šikany v roz- poru s dobrými mravy; vznik škody; příčinnou souvislost mezi zneuži- tím práva a vznikem škody; a koneč- ně zavinění. Obstrukce a šikanu lze identifikovat například tehdy, podává-li určitý subjekt proti za- dávacím podmínkám či úkonům zadavatele námitky opakovaně, aniž má jeho argumentace reálný základ, nebo směřuje-li pouze pro- ti margináliím bez vlivu na okruh dodavatelů či výběr nejvhodnější nabídky. Nicméně ani samotná čet- nost námitek, ačkoliv může mnohé napovídat, nemusí být jediným roz- hodujícím faktorem.