Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

§ 246 odst. 1 písm. b) a c) . ákon zde totiž chybně nehovoří o „včasnosti“ podaných námitek, čehož lze zneužít pro zdržovací tak- tiku stěžovatelů, zvláště uplatní-li posléze i návrh na přezkum k Ú HS [přestože zcela jasně musí dojít k zastavení správního řízení, ovšem s nutností vyčkat na jeho právní moc, což v souhrnu trvá zpravidla několik týdnů – srov. k tomu § 246 odst. 1 písm. d) ]. Šikanózní charakter mohou mít námitky rovněž tehdy, jestliže dodavatel nemůže mít skutečný zájem na získání veřejné zakázky. a to lze usuzovat, například pokud obory jeho podnikání podle zápisu v obchodním rejstříku neodpovída- jí předmětu veřejné zakázky – čím rozdílnější budou, tím lepší bude důkazní situace zadavatele. ento názor potvrzuje i ko- mentářová literatura (např. Pode- šva, ., a kol. ákon o zadávání ve- řejných zakázek. ákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer Č . 2016, str. 880), podle níž platí: „Dle autorů tohoto komen- táře tak námitky obecně může podat pouze takový subjekt, který má po- tenciál stát se účastníkem zadáva- cího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, tedy nikoliv jakýkoliv pod- nikatelský subjekt. V tomto smyslu se pak dle názoru autorů komentá- ře zákonné vymezení stěžovatele podstatně neliší od jeho vymezení v § 110 z. v. z. 2006, dle kterého stě- žovatelem mohl být ‚dodavatel, který má nebo měl zájem na získá- ní určité veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zá- kona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech‘.“ dentifikovat lze i další případy, jako je podání námitek ve zjevně nevhodnou dobu, tj. mezi dny pra- covního klidu či v delším státem uznaném volnu ( ánoce, eliko- noce atd.), aby jejich vypořádání stěžovatel co nejvíce zkomplikoval. K tomu je však nutné dodat, že po- psané jednání bude spíše určitým „přidruženým faktorem“. ěžko by totiž bylo možné pokládat za ši- kanózní námitky, jež by byly jinak oprávněné, jen podané z pohledu zadavatele v nevhodnou dobu. ím spíše to platí, končí-li v danou dobu objektivní lhůta k jejich uplatnění (např. podle § 242 odst. 3 a 4 ). astíněnou problematiku je tudíž vždy nutné posuzovat velmi pečli- vě a v celkovém širším kontextu, se zřetelem na tyto výhrady. praxi to znamená, že musí být hodnoceno a právně kvalifikováno, jak stěžovatel vykonává svá práva. pojmového hlediska je zároveň zcela zřejmé (a bylo to již nazna- čeno výše), že jednání škůdce při porušování dobrých mravů, a tím spíše šikaně, musí být úmyslné, aby bylo možné identifikovat zavinění – vnitřní psychický vztah pachatele k výsledku jeho jednání. (Shodně k tomu např. intěra, ., Podrazil, P., Petr, P. áklady závazkového práva. 1. díl. Praha: eges, 2016. str. 109.) Materiální újma Bez ohledu na motivy nebo formu jednání stěžovatele, které mohou být takřka nepřeberné, je přede- vším podstatné, aby byl zadavatel schopen prokázat kvalifikovaný a přímý úmysl stěžovatele směřu- jící ke způsobení materiální újmy (prostřednictvím šikany). ate riální újma zadavatele nemůže být pouze vedlejším následkem výkonu práva stěžovatele uplat- nit námitky, které garantuje coby opravný prostředek. e totiž logické, že přestože budou podané námitky oprávněné, může je zada- vatel subjektivním způsobem vní- mat negativně (jako svou újmu), ačkoliv za těchto okolností budou mít jen stěží charakter šikany. a podporu uvedené myšlen- kové konstrukce je možné odkázat i na jeden z již citovaných zdrojů, a to komentář doc. Hulmáka a au- torského kolektivu, konkrétně na s. 1533: „K omezení výkonu práva musíme přistupovat velmi opatrně. Účelem § 2909 není ochromení hos- podářského života. Jednající je proto povinen nahradit újmu, když jeho úmysl směřuje hlavně ke způsobení újmy, přičemž jiný cíl nesleduje nebo je tento jiný cíl zanedbatelný. (…) Výkon práva tedy můžeme považo- vat za určitou možnost zproštění se povinnosti hradit újmu v případech, způsobil-li jednající jinému sice újmu jednáním v rozporu s dobrými mra- vy, ale hlavním účelem jeho jednání nebylo tuto újmu způsobit.“ 52 Kontrola ve veřejném zadávání