Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

Právě unesení důkazního bře- mene s poukazem na kvalifikovaný úmysl bude na celém postupu za- davatele při jeho obraně patrně nej- komplikovanější, což vyplývá i z roz- hodovací praxe civilních soudů (byť bez přímého vztahu k problematice veřejných zakázek). ejvyšší soud České republiky například v roz- sudku sp. zn. 32 Cdo 2287/2014 z 2. 6. 2016 vyjádřil následující práv- ní názor: „Není tedy vyloučeno, že i takový výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy, a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně je však fungování systému psaného práva založeno zejména na důsledném dodržová- ní pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jis- toty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplýva- jící z právních norem.“ ále lze odkázat i na jeden ze starších rozsudků téhož soudu, konkrétně sp. zn. 21 Cdo 992/99 z 28. 5. 2000, podle nějž platí: „Jest- liže však jednající sice koná v mezích svého práva, ale prostřednictvím realizace chování jinak právem do- voleného sleduje poškození druhého účastníka právního vztahu, jedná se sice o výkon práva, ale o výkon práva závadný, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za úče- lem dosažení výsledků, k jejichž do- cílení byla jednajícímu propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak po- važovány za nevítaný vedlejší násle- dek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výko- nem práva jen zdánlivým; účelem zde není vykonat právo, ale poško- dit jiného, neboť jednající v rozporu s ustálenými dobrými mravy je pří- mo veden úmyslem způsobit jinému účastníkovi újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledované- ho právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z hlediska jednajícího bez významu.“ Konkrétní materiální újmu může představovat například zdr- žení realizace určité stavby, kterou má zadavatel jako investor ve svém investičním plánu a na niž případ- ně čerpá i dotaci (v tomto směru lze předpokládat, že zdržení stavby bude mít prokazatelný negativní dopad na ekonomickou situaci za- davatele, např. expirací stavebního povolení). držení realizace přitom nemusí být způsobeno výhrad- ně podáním námitek do stavební zakázky, ale může představovat i obstrukce v předchozím zadávání projektu stavby či jiných souvisejí- cích služeb, například technického dozoru, bez nichž nelze stavbu jako celek v souladu s právem realizovat. anedbatelné dále nemusejí být ani náklady související s vyří- zením námitek, na které zadavatel bohužel musí v každém případě re- agovat, přestože jsou zjevně v roz- poru s dobrými mravy a sledují právem reprobovaný cíl. Při tom by však mělo být vzato v úvahu, zda se jedná o externí právní zastoupení, nebo zda námitky vyřizuje perso- nál zadavatele. adavatel by nicméně (v prv- nímpřípadě – externí právní zastou- pení) měl mít na paměti potenciál- ně spornou uznatelnost nákladů právního zastoupení v souvislosti s vyřízením námitek tehdy, je-li veřejnoprávním subjektem dis- ponujícím vlastními zaměstnanci s právnickou kvalifikací – srov. na- příklad nález ÚS 1180/10-2 ze 14. 9. 2010, přestože v citovaném pří- 53 Kontrola ve veřejném zadávání Je-li tedy zadavatel (i přes relativně přísná kritéria posouze- ní) schopen prokázat, že námitky stěžovatele směřují prvoplánově k obstrukcím a šikaně, bez reál- ného zájmu plnit VZ, bude muset za účelem uplatnění žaloby jako další krok definovat i materiální újmu, která mu takovým jednáním vznikla. Rovněž tento úkon bude muset provést (a zejm. vyčíslit) velmi důkladně, nejlépe na zákla- dě jasně měřitelných hodnot.