Veřejné zakázky v praxi – ukázkové číslo

padě se jedná o úhradu nákladů v rámci soudního řízení: „Tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených.“ edná-li se o vyřízení námitek personálem zadavatele (druhý zmí- něný případ), měla by být intenzita zapojení odpovědných zaměst- nanců velmi vysoká (např. v podo- bě práce přesčas dle § 93 a násl. zákoníku práce), a to tak, že vzniklé náklady budou překračovat obvyk- le hrazenou mzdu nebo plat. no- hem hůře se pak bude v uvedeném smyslu prokazovat vznik materiální újmy na straně zadavatele tam, kde mají zaměstnanci vyřizování námi- tek v pracovní náplni (tzn. že by se majetek zadavatele o tyto finanční prostředky – přinejmenším částeč- ně – stejně zmenšil z jiného práv- ního důvodu, a to nároku zaměst- nance na odměnu za práci). Kromě jiného lze potom coby škodu definovat i administrativní náklady na vyřízení námitek, jako jejich tisk nebo poštovní doručová- ní, přestože tyto s vyšší úrovní elek- tronizace veřejného zadávání v Č postupně ztrácejí původní význam. Signifikantní mohly uvedené ná- klady být především za předchozí právní úpravy, kdy bylo nutné ode- sílat oznámení o námitkách podle § 111 odst. 3 všem uchazečům o veřejnou zakázku – zejména v pří- padech, kdy se mohlo jednat o de- sítky až stovky stran tisku (podle počtu známých uchazečů), učinil-li zadavatel přílohou tohoto ozná- mení i celý text námitek. o 18. 10. 2018 se však mohou s poukazem na § 279 odst. 2 přinejmen- ším zadavatelé sektorových veřej- ných zakázek škodu v této podobě rovněž pokusit uplatnit. Příčinná souvislost mezi zneužitím práva a vznikem škody ezi shora popsaným jednáním dodavatele (šikanou porušující dobré mravy) a vznikem škody musí dále existovat příčinná sou- vislost, tj. jeden děj musí bezpro- středně podmiňovat druhý. inak řečeno musí být prokazatelné, že škoda, kterou zadavatel vyčíslil, vznikla v důsledku porušení záko- na (institutu dobrých mravů) stě- žovatelem. Úmysl stěžovatele smě- řující ke způsobení škody musí být přímý a prokazatelný – stěžovatel věděl, že útočí na zákonem chráně- ný zájem, a chtěl škodu způsobit. detailu se k právnímu in- stitutu příčinné souvislosti vyjá- dřil i Ústavní soud v nálezu zn. ÚS 312/05 z 1. 11. 2007: „Příčina jedné skutečnosti může být sama násled- kem jiné příčiny. Prostřednictvím těchto kauzálních vazeb jsou vy- tvářeny kauzální řetězce, které jsou v čase nazpět nekonečné. Výcho- diskem zjištění právně relevantní příčinné souvislosti je tedy zásadně prokázání příčinné souvislosti v přís- ně přírodovědném smyslu. Abychom mohli hovořit o takovém kauzálním vztahu mezi dvěma skutečnostmi, je nutné, aby skutečnost, která má být příčinou, byla nutnou podmín- kou („condicio sine qua non“) toho, že se následek uskutečnil právě tak, jak se uskutečnil, tj. daným způso- bem, v daném čase a v daném mís- tě. Pro výsledek je příčinnou taková událost, kterou si nelze odmyslet, aniž by nutně odpadl i sám výsledek (škoda).“ Kromě jiného by pak pro do- vozování odpovědnosti stěžovate- le k náhradě škody bylo nezbytné zkoumat i některé další faktory, ty- picky například jeho deliktní způso- bilost. S ohledem na téma tohoto článku jde však o aspekty sice dů- ležité, ovšem odpovídající obecné teorii závazků z deliktů, kterou zde – s výjimkou výše uvedeného – není nezbytné obšírně rozebírat.  54 Kontrola ve veřejném zadávání Sh n • Uplatnění korektivu dobrých mravů je v zadávacím řízení jako re- akce na šikanózní námitky stěžovatele po skutkové i právní stránce poměrně komplikované. • Lze předpokládat, že tuto obranu zadavatelů budou civilní soudy posuzovat se značnou přísností. • Není totiž možné v obecné rovině jakkoliv omezit právo dodavatelů (důvodné) námitky v zadávacím řízení uplatnit, přestože zadava- telé subjektivně mohou jeho výkon vnímat negativně, jako jakousi překážku ve výkonu zadavatelských činností. • Z jejich strany by tedy rozhodně nemělo docházet k nadužívání to- hoto druhu žalob (tj. na náhradu škody v důsledku porušení dob- rých mravů), protože veřejných zakázek, kdy podání námitek bude dosahovat intenzity šikany, bude patrně menšina. • Na druhou stranu takové případy rozhodně nejsou bez dalšího vy- loučené (a autorovi článku jsou z praxe známé), přičemž popsaný postup, při důsledném a pečlivém odůvodnění veškerých nároků zadavatele, může představovat možnou cestu právní obrany. • Výkon práva v rozporu s dobrými mravy je totiž stejně obtěžující, jako i nebezpečný, bereme-li v úvahu značné komplikace, které může zadavatelům způsobit, zvlášť je-li „na oko“ souladný se záko- nem. Obrana proti němu je pak o to složitější.