Zákoník práce zaměstnavatelům stanoví povinnost umožnit zaměstnancům čerpat pracovní volno při překážkách v práci upravených buď přímo zákoníkem práce, nebo jiným právním předpisem. Vzhledem k uplatňování zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ může být zaměstnancům poskytnuto pracovní volno i při dalších, výslovně neupravených překážkách v práci.
Za takovou překážku v práci může zaměstnavatel uznat i přechodnou zdravotní indispozici.
Přiznání práva na pracovní volno při přechodné zdravotní indispozici zaměstnance představuje projev sociální odpovědnosti zaměstnavatele. Smysl poskytnutí tohoto pracovního volna spočívá v tom, aby zaměstnanci byla dána možnost řešit přechodný zdravotní problém bez snížení příjmu a bez nutnosti návštěvy lékaře. Má tím dojít ke snížení motivace zaměstnanců k tzv. přecházení nemocí, které může mít z dlouhodobého hlediska vysoce negativní vliv na stav zaměstnancova zdraví. Z pohledu zaměstnavatele může správné nastavení a uplatňování indispozičního volna vyústit ve snížení počtu uplatňování práva zaměstnanců na pracovní volno v důsledku dočasné pracovní neschopnosti. Tento výsledek může přinést i pozitivní ekonomický efekt.
Rozsah práva na indispoziční volno může být stanoven na základě uvážení zaměstnavatele. Nejčastěji zaměstnavatelé vyjadřují tento rozsah prostřednictvím počtu pracovních dnů indispozičního volna v kalendářním roce.
Vzhledem k tomu, že indispoziční volno má být určeno k řešení reálně nastalých případů přechodné zdravotní indispozice, jeví se jako vhodné zakotvit, že toto právo se nemůže převádět do dalších období.