Výpověď z pracovního poměru daná zaměstnavatelem z důvodu nadbytečnosti zaměstnance

Vzory

• Vzor č. 1

Odkazy

• § 51 zákoníku práce
• § 52 písm. c) zákoníku práce
• § 67 odst. 1 zákoníku práce

Komentáře

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pokud se zaměstnanec stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Podmínkou platnosti výpovědi je tedy především rozhodnutí o organizační změně, v jehož důsledku se výkon práce daného zaměstnance stal pro zaměstnavatele nepotřebným.

Zaměstnanec se o rozhodnutí o organizační změně musí dovědět. Postačí ovšem, pokud tuto informaci získá právě až z obdržené výpovědi, kde by organizační změna měla být popsána.

Pracovní poměr na základě výpovědi skončí po uplynutí výpovědní doby. Nebyla-li dohodnuta delší výpovědní doba, trvá 2 měsíce. Výpovědní doba začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce, který následuje po doručení výpovědi, a končí posledním dnem příslušného měsíce.

Zaměstnanci v souvislosti s výpovědí danou podle tohoto důvodu vzniká právo na odstupné. Výše odstupného závisí na délce trvání pracovního poměru zaměstnance:

odstupné činí nejméně

1. jednonásobek průměrného výdělku zaměstnance, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
2. dvojnásobek průměrného výdělku zaměstnance, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
3. trojnásobku průměrného výdělku zaměstnance, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,
4. součtu trojnásobku průměrného výdělku zaměstnance a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby specilení postup podle § 86 odst. 4 zákoníku práce (tj. je-li práce přesčas odpracovaná v kontu pracovní doby zaměstnancem v jednom vyrovnávacím období, započtena do pracovní doby v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období, přičemž započtena může být v rozsahu nejvýše 120 hodin).

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

Výpověď musí být učiněna písemně, jinak se k ní nepřihlíží; není-li výpověď dána v písemné formě, je nicotná – tj. je právně bezvýznamná, jako by vůbec nebyla podána.

Písemná výpověď musí být doručena zaměstnanci do vlastních rukou.