Vzor je určen pro zaměstnavatele odlišné od těch, kteří jsou uvedeni v § 33 odst. 3 zákoníku práce. Jen tito zaměstnavatelé se totiž mohou se svými vedoucími zaměstnanci na možnosti odvolání a vzdání se pracovního místa dohodnout.
Dohoda o možnosti odvolání a vzdání se pracovního místa nemusí být uzavřena písemně. S ohledem na možné prokázání, že skutečně byla uzavřena, nicméně dodržení písemné formy rozhodně doporučujeme.
Zákon ponechává na vůli smluvních stran, aby si možnost odvolání a vzdání se pracovního místa sjednaly, pokud na ní mají zájem, přičemž taková dohoda může obsahovat i další navazující ujednání, např. o přípustných důvodech pro příslušná jednostranná právní jednání. V každém případě pak platí, že bez platné dohody nelze oprávnění zaměstnavatele odvolat zaměstnance ani oprávnění zaměstnance vzdát se svého pracovního místa aplikovat.
Právní úprava není nastavená tak, že by zaměstnavatel mohl dohodu o odvolatelnosti uzavřít s každým zaměstnancem v pracovním poměru, resp. ve vztahu ke všem pracovním pozicím, jež jsou u něj obsazovány. Takový plošný přístup by jistě vycházel mimo rámec mantinelů platného práva.
ZP stanoví, že vedoucími místy, ve vztahu k nimž lze sjednat odvolatelnost, jsou místa
za podmínky, že tomuto vedoucímu místu je podřízena další vedoucí pozice.
Nejvyšší soud v minulosti naznal, že je odvolatelnost možné sjednat také vůči jiným než výše vymezeným vedoucím pozicím, ovšem novela zákoníku práce tuto možnost ke dni 30. 7. 2020 vyloučila. Aktuálně tedy může sjednaná odvolatelnost dopadat pouze na zaměstnance na výše uvedených vedoucích pozicích v prvním či druhém stupni řízení pod zaměstnavatelem / statutárním orgánem.
Dohodu je možné sjednat také do budoucna pro případ, že zaměstnanec bude někdy u zaměstnavatele zastávat stanovené vedoucí pracovní místo.