Zákon o ochraně veřejného zdraví stanoví zaměstnavatelům povinnost provést kategorizaci všech prací na jeho pracovištích do čtyř kategorii, a to podle míry výskytu 13 vybraných typů zátěží, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví. Kritéria, faktory a limity pro zařazení prací do kategorií upravuje podrobně prováděcí vyhláška. V rámci provádění kategorizace musí být brány v potaz primárně pravidla stanovená těmito dvěma právními předpisy, avšak vždy současně s pravidly pro posuzování jednotlivých rizikových faktorů, jejichž znalost je rozhodná pro řádné zjištění a zhodnocení rizikových činitelů (např. nařízení č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, nařízení č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a v nařízení č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením).
Právní úprava navazuje na výsledky provedené kategorizace řadu pravidel, ať již na poli zvláštních povinností směrem k zaměstnancům na rizikových pozicích, nebo v oblasti pracovnělékařských služeb, kde kategorie rozhoduje ve velké míře o četnosti a obsahu pracovnělékařských prohlídek zaměstnanců či o povinnosti uzavřít písemnou smlouvu s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.
Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o kategorii jím vykonávané práce.
Při kategorizaci práce musí zaměstnavatel mimo odborně způsobilých osob úzce spolupracovat s příslušnou krajskou hygienickou stanicí, jež vykonává dohled nad ochranou zdraví při práci, ale podílí se také ve vysoké míře svými rozhodnutími na samotném zařazování prací do kategorii.
Dle zákona o ochraně veřejného zdraví rozhoduje o zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie zásadně krajská hygienická stanice (mimo případy vyhrazené dle atomového zákona Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost), a to na žádost zaměstnavatele. Do druhé kategorie zařazuje práce obecně samotný zaměstnavatel, avšak s následným nutným oznámením tohoto postupu a předložením protokolů krajské hygienické stanici. Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.