Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1842/2010
Zaměstnanec souběžně založil dva pracovní poměry se dvěma úzce vzájemně provázanými zaměstnavateli. První zaměstnavatel rozvázal první pracovní poměr zrušením ve zkušební době. Spornou se stala otázka vzniku a existence druhého pracovního poměru s druhým zaměstnavatelem. Zaměstnanec tohoto druhého zaměstnavatele žaloval o poskytnutí náhrady mzdy, neboť mu tento zaměstnavatel v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou nepřiděloval práci.
Městský soud v Praze žalobu zaměstnance zamítl, neboť druhou pracovní smlouvu považoval za absolutně neplatnou. Důvod pro absolutní neplatnost pracovní smlouvy shledal v neurčitosti subjektu zaměstnavatele. Na vyhotovení pracovní smlouvy, kterou měl uzavřít druhý zaměstnavatel, figurovalo totiž razítko a IČ prvního zaměstnavatele.
Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. V odůvodnění uvedl, že pracovní smlouva může být platně uzavřena i konkludentně. Závěr o nesrozumitelnosti nebo neurčitosti právního jednání lze navíc učinit až poté, co není možné zjistit jeho obsah ani výkladem. Nejvyšší soud tedy naznačil, že pracovní smlouva byla platně uzavřena, přestože byl zaměstnavatel jako jedna její smluvní strana chybně identifikován.
Závěru o tom, že je pracovněprávní úkon neurčitý nebo nesrozumitelný, musí vždy předcházet výklad projevu vůle. Pracovněprávní úkon je totiž neurčitý nebo nesrozumitelný, jen jestliže ani jeho výkladem nelze odstranit všechny pochybnosti o jeho obsahu. Výklad pracovněprávního úkonu však musí vždy směřovat k objasnění toho, co bylo skutečně projeveno; pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou jednající v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil.
I když zákoník práce požaduje, aby byla pracovní smlouva uzavřena písemně, nespojuje s nedodržením předepsané písemné formy výslovně neplatnost tohoto pracovněprávního úkonu. Platná je proto pracovní smlouva nejen tehdy, byla-li uzavřena písemně, ale i v případě, že byla sjednána ústně, popřípadě jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co chtěli zaměstnanec a zaměstnavatel projevit (konkludentně).