Jde o obecně použitelný vzor námitky neplatnosti právního jednání, který je použitelný jak zaměstnavatelem, tak i zaměstnancem.
Podle ustanovení § 586 odst. 1 občanského zákoníku platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmů určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Výjimku představují vady uvedené v § 588 občanského zákoníku a § 19 zákoníku práce, které způsobují neplatnost automaticky, aniž by bylo nezbytné ji namítat.
Jestliže některá ze stran pracovněprávního vztahu zjistí, že právní úkon je stižen vadou, na kterou nepamatuje ustanovení § 588 občanského zákoníku nebo § 19 zákoníku práce, a chce, aby přestal způsobovat právní následky, musí namítnout jeho neplatnost.
V namítnutí neplatnosti je třeba specifikovat právní jednání, které je stiženo vadou a o jehož platnost se jedná. Rovněž by měl být uveden důvod, proč je právní jednání shledáváno jako neplatné (například rozpor se zákonem, omyl o rozhodující skutečnost atd.).
Na základě námitky neplatnosti se na právní jednání hledí jako na neplatné od samého počátku, tedy od doby jeho učinění. Pro dovolání se neplatnosti právního jednání není nezbytné dodržet písemnou formu.