Zaměstnavatel může žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby podané podle § 241 odst. 2 zákoníku práce nevyhovět jen tehdy, brání-li mu v tom vážné provozní důvody.
O tom, zda vážné provozní důvody jsou, nebo nejsou dány, rozhoduje zaměstnavatel. Není ovšem vyloučeno, aby v rámci soudního sporu o určení existence vážných provozních důvodů přezkoumal toto jeho rozhodnutí soud, resp. aby rozhodl, zda odmítnutí žádosti o kratší pracovní dobu nebo jinou úpravu pracovní doby bylo, či nebylo v souladu se zákonem. Zaměstnavatelé by proto v těchto případech měli postupovat velmi obezřetně a pečlivě zvažovat, zda žádosti zaměstnance mohou vyhovět, nebo zda takový krok směřující ke sladění rodinného a profesního života zaměstnance není kvůli vážným provozním důvodům ani při nejlepší vůli možný.