Pohotový společník personalisty - ukázka prémiové verze

STRANA 13 3.9 N OVELA ZÁKONÍKU PRÁCE 2020 val, ale pro účely vzniku práva na dovolenou se pova- žovaly za odpracované, a takto zjistit, jakou délku pra- covní doby zaměstnanec v souhrnu pro účely vzniku práva na dovolenou odpracoval. Zjištěná délka pra- covní doby se vydělí stanovenou týdenní pracovní dobou , případně kratší pracovní dobou, čímž se zjistí, kolikrát zaměstnanec svou týdenní pracovní dobu od- pracoval. Uvedené koncepční změny neminou ani dodatko- vou dovolenou , která bude napříště zaměstnanci konajícímu vymezené práce po celých 52 týdnů v roce náležet v rozsahu stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby . Za další koncepční změnu lze označit „otočení pří- stupu“ k tzv. náhradním dobám , tedy k absencím zaměstnance, které se pro účely výpočtu dovolené považují za výkon práce. Stávající úprava chaoticky v § 216 odst. 2 ZP vymezuje doby nepřítomnosti v práci, jež se nepovažují a považují za výkon práce, aby následně opravňovala zaměstnavatele ke krá- cení dovolené , pokud „nezapočitatelné absence“ přesáhly 100 dnů v kalendářním roce. Novela tento přístup obrací a nyní nezapočítávané doby naopak výslovně označuje za výkon práce , ovšem pouze v rozsahu 20násobku týdenní pracovní doby za- městnance v kalendářním roce, což obecně odpo- vídá počtu 100 směn, které jsou dnes rozhodné pro krácení dovolené (40 : 8 = 5 × 20 = 100). Pro zápočet těchto dob se vyžaduje, aby zaměstnanec bez nich odpracoval v kalendářním roceminimálně 12násobek týdenní pracovní doby (při 40hodino- vém týdnu půjde o 480 hodin). Dodatková dovolená Náhradní doby