Uplatňování nároku na odpočet daně – nová pravidla v návrhu novely zákona o DPH
Z navržených změn by se největšího okruhu plátců DPH mohlo dotknout omezení výše nároku na odpočet daně uvedené na přijatém daňovém dokladu a dále změna zdaňovacího období, kdy je možno nárok na odpočet daně uplatnit nejdříve.
Pokud se jedná o výši nároku na odpočet daně, měl by mít podle navrženého znění § 73 ZDPH plátce nárok na odpočet daně pouze ve výši odpovídající zákonu o DPH. Pokud daň uvedená na přijatém daňovém dokladu převýší částku daně, která by měla být správně uplatněna podle zákona (dodavatel nesprávně uplatní základní sazbu daně místo snížené), bude možné nárok na odpočet daně uplatnit jen ve výši odpovídající zákonu. Toto ustanovení může plátcům daně způsobit problémy, neboť přenáší odpovědnost za správnost použité sazby daně z dodavatele na příjemce zdanitelného plnění, avšak stanovení takové podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně je v souladu s judikaturou ESD. Soudní dvůr se touto problematikou zabýval již v soudním případě C-342/87 Genius Holding, v němž konstatoval, že nárok na odpočet daně se nevztahuje na jakoukoli daň, která je uvedena na daňovém dokladu. Z čl. 17 a 18 Šesté směrnice vyplývá, že má-li plátce prokázat svůj nárok na odpočet daně, je obecně povinen vlastnit daňový doklad, který musí obsahovat základ daně a výši daně odpovídající příslušné transakci. Z toho ESD dovodil, že nárok na odpočet daně nemůže být uplatněn z daně, která příslušné transakci neodpovídá, ať už tím že je vyšší než daň skutečně splatná podle předpisu nebo že příslušná transakce není předmětem daně.
Pokud se jedná o zdaňovací období, kdy je možné uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve, může podle navržené úpravy § 73 ZDPH plátce daně uplatnit nárok na odpočet daně z plnění přijatého od jiného plátce nejdříve za zdaňovací období, v němž vznikla povinnost přiznat z plnění nebo z přijaté platby daň a plátce bude mít daňový doklad. Dosud plátci vycházeli při uplatňování nároku na odpočet daně především z data uskutečnění zdanitelného plnění nebo data přijetí platby, od r. 2011 budou muset přihlížet také k tomu, kdy obdrželi daňový doklad. To může způsobit problémy zejména v případě, kdy zdanitelné plnění se uskuteční nebo úplata bude přijata v jednom zdaňovacím období, ale daňový doklad bude vystaven v následujícím zdaňovacím období. Také tato změna nároku na odpočet daně je v souladu s judikaturou ESD. Soudní dvůr se otázkou, kdy plátce může nejdříve uplatnit nárok na odpočet daně, zabýval v případu C-152/02 Terra Baubedarf. Německý podnikatel přijal služby od jiného podnikatele v roce 1999, daňový doklad za tyto služby byl vystaven v prosinci 1999, ale doručen odběrateli byl až v roce 2000. Německý správce daně zamítl odpočet z těchto služeb za rok 1999 s odůvodněním, že má nárok na odpočet až v období, kdy má daňový doklad. Podle ESD z čl. 17 Šesté směrnice vyplývá, že nárok na odpočet vzniká v období, kdy z přijatého plnění vznikne povinnost daň přiznat. Na druhé straně je z čl. 18 Šesté směrnice zjevné, že oprávnění uplatnit nárok na odpočet závisí na vlastnictví daňového dokladu. Nárok na odpočet daně tedy může být uplatněn až v období, kdy jsou splněny obě podmínky – kdy vznikla povinnost přiznat z přijatého plnění daň a kdy má plátce k dispozici daňový doklad.
Při aplikaci všech změn ZDPH Vám pomůže nejucelenější publikace na českém trhu DPH: Aktuální výklady a komentáře.
